Je tu prázdno

Když prarodiče projeví přání, že si vezmou Kryštůfka na pár dní do Brna, tak se mi v hlavě vždycky ozve: "Jupííí" a už si představuju, že nám klidný večer začne už v sedm místo o půl deváté, a že nebude každé jídlo bojem o přežití (bojem, jestli Kraštůfek přežije, nebo jestli ho zabiju za to, jak mizerně jí).
Pak to opravdu nastane, ale jenom když vidím ten jeho obličejíček, jak se nám vzdaluje, tak už ani najednou nevím, proč jsem se tak radovala. A co teprve doma, kde na každém kroku vidím stopu jeho působení. Každá mě dojímá.
Jasně že si ráda odpočinu (teď tuplem, protože dětská doktorka nám doporučila, aby ještě nějakou dobu zůstal doma, takže to bude záhul), mám naplánováno spoustu věcí, které chci stihnout, ale vzadu v hlavě pořád vidím tu jeho blonďatou moudrou hlavičku, která říká: "Maminko, já ti něco povím."

Rodinná pouta

Jelikož naše příbuzenstvo (a přátelé) je díky bohu rozvětvené, tak máme trošičku problém s pojmenováním jednotlivých členů.
Tety a strejdové jsou jednoduší, tak se přidává jméno, takže máme tetu Jáňu, tetu Dášu, tetu Dominiku, paní tetu Barborku....., strejdu Máru, strejdu Boňu, strejdu Pepu, strejdu Sopu, strejdu Makiho, .....
Jednoznačná je i prababička - ta je jenom jedna.
Trochu větší problém se nám vyskytl s rozeznáváním babiček a dědečků, kterých máme vcelku dost. Naštěstí děti si řešení našly samy pomocí výrazné fyziognomie našeho dědy Karla. Prostě je to děda s velkým břichem, nebo velký děda. Jako protiklad k velkému dědovi vzniklo pojmenování pro brněnského dědečka - malinký dědeček. K dědečkům samozřejmě patří babička od velikýho dědy a babička od malinkýho dědy.

Otázka dne: Kterýpak dědeček je na fotce?

První společná koupel

Jelikož Ondrášek dostal pod Ježíška sedátko do vany, tak jsme se ho rozhodli vyzkoušet. Koupeli taky nahrálo to, že Ondra jedl křupky, a když jí Ondra křupky, tak má obličej potažený vrstvou kukuřičné hmoty.

Začali jsme kluky chystat a Kryštůfek nevydržek mučivé čekání, než se napustí vana a tak poskakoval, že zajel čumáčkem do vody i v oblečení. Po chvilce řevu se emoce zklidnily a potom už akce probíhala pěkně. Oba si hráli, Kukinek dokonce bráchovi půjčoval hračky, pźovali na focení - idylka.

Díky pane televizore

Jak udržet v posteli nemocné dítě, které si nemocně nepřipadá? To je oříšek. Sice jsou teď u nás na návštěvě babi s dědou z Brna, kteří mají na Kryštůfka výrazně zklidňující vliv, ale i tak nastane situace, že dojde trpělivost s neustále se hemžícím děckem a potom .... díky bohu za televizi a DVD přehrávač zvlášť.

Kryštůfek dostal pod Ježíška DVD Mrňousci s krátkýma pohádkama ze života hmyzu, ale je to tak miloučký, že už se těším, až se na to taky v klidu podívám.
Takže hmyzáci běží, Kryštůfek se dívá a láká dědu, aby si k němu přilehl a pokládá si hlavičku na jeho rameno. To mi nedá a běžím pro foťák a chci je vyfotit zezadu, jak mají hlavy u sebe. Zatímco šteluju přístroj, děda si rukou podkládá hlavu a v příští vteřině totéž dělá i Kryšůfek aniž by se snažil dědu napodobit. Ten záběr se mi zdá tak dokonalý, že mi vůbec nevadí, že je to trochu rozmazané, hlavně, že to mám.

Druhá fotka je ze včerejšího doplňkového Ježíška, kdy Kukinek dostal povlečení a Patem a Matem a asi půl hodiny se producíroval zabalený do polštáře.

Štědrý den

Navzdory tomu, že jsou děti nemocné, se dnešní den velice povedl. Dopoledne byla pohádka, potom si Alenka vzala na chvíli oba chlapečky k sobě a během poledního spinkání jsme stihli nazdobit stromeček, takže když se Kukinek vzbudil, už hleděl na ozdobený stromeček od Ježíška.
To bylo radosti, jenom usoudil, že Ježíšek ozdoby nerozmístil správně a proto to začal opravovat tak, že za chvíli jich na jedné větvičce viselo asi 15.

Kolem páté hodiny jsme se konečně setkali k večeři. Po ní po mírném zdržení jsme se přesunuli vedle ke stromečku. Děti byli fascinované na nejvyšší míru a jenom z vypětím všech sil jsme je udrželi, aby se zaspívaly tři koledy.
A pak to vypuklo. Kubíček rozděloval dárky, obaly se cupovaly, dárky vybalovaly, Ondrášek to zvládl a začal povykovat až ke konci, takže jsem s ním nemusela předčasně odcházet.
Teď už děti spí a my se konečně zklidňujeme a sledujeme obligátní Popelku.

Dárky od dětí

Titulek je myšlen velmi velmi ironicky, protože k zánětu průdušek od Ondráška nám přibyl i zápal plic od Kryštůfka. Naštěstí je v začínajícím stadiu, tak snad to antibiotika zvládnou. Teď už je večer, děti spí a my si konečně můžeme trošičku odpočinout a věnovat se fárku, který jsme si dneska tak nějak pořídili. Vzhledem k respiračním potížím celé naší rodiny ksme se rozhodli pořídit si zvlhčovač vzduchu.

Je krásnej a s Kryštůfkem mu říkáme kouzelná miska.

ATB

Tak dneska nás polapila antibiotika. Ondrášek se nelepšil, pořád měl horečku, tak jsme dneska zopakovali návštěvu u doktorky. Ejhle, koho jsme potkali jak vychází z ordinace! Dáša i se svými dvěma ratolestmi, kteří jsou taky oba nemocní a dokonce byli vysláni na rentgen plic. No teda, ti jsou fakt pořád nemocní, to se nám nestane, to jsme si říkali před vstupem do ordinace.
"Je to na průduškách", řekla paní doktorka a my dostali první oficiální antibiotika.

Pak nakoupit na štědrovečerní večeři a hurá domů, kde na nás čekal taktéž nemocný Kryštůfek. Dneska už měl taky horečku, takže byl tichý a mazlivý a donekonečna jsme opakovali Rumcajze.

Mou dnešní největší láskou a pýchou je ale nově natřený stůl. Peťa si dal opravdu záležet a z toho stařešiny udělal krásného mladého zajíčka. Sice teď k tomu nepasují židle, ale ty Peťa natře po svátcích.

Nemocné děti

Vychovávat děti není jednoduché, ale vychovávat nemocné děti je hotový oříšek. Dneska se nám nemoc projevila naplno a u obou dětí. Kryštof je protivný, ale živý, což je ta nejhorší kombinace, protože se v podstatě nedá inteligentně ukočírovat. Ondrášek byl jenom protivný, což sice není nic moc, ale aspoň se k němu člověk může chovat jako k nemocnému. Ale jak se chovat ke Kryštůfkovi, to opravdu nevím.

Čím víc se blíží večer, tím víc nám s Peťou docházejí síly a poté, co proseděl hodinu u polívky (kterou si k večeři sám vybral), jsme už začali vytíkat, když se hodlal hodinu převlíkat.
Co říct dítěti, které konečně donutíte obléct kalhoty od pyžama a po povzbuzení, aby pokračoval si bezmyšlenkovitě ty kalhoty zase začne vysvlíkat (a to celé třikrát po sobě)?

Ale abych si jenom nestěžovala.... dneska se mi povedly úžasné pařížské rohlíčky.

Dneska jsem měla Vánoce

Tak jsem se dneska probudila po částečně probdělé noci a zkoušela uprosit Ondru, aby si ještě chviličku schrupnul, když vtom zasáhl Peťa a k mému úžasu se nabídl, že si oba synky vezme vedle, abych mohla dospat. Jenom jsem mu předala instrukce o medikamentech a kašičce a slastně usnula.

Tím to však nezkončilo. Spolu jsme uklidili byt a po obědě jsem mu opět předala otěže a ponořila se na úžasnou hodinu do horké vany. Sice jsem slyšela, jak Ondra nespí,ale potom se rozhostilo krásné ticho. Když jsem vylezla z vany, krásně odpočatá, nenašla jsem Ondru spícího v postýlce, ale Ondru vítězně spícího s tatínkem v obýváku.

A vtom jsem si uvědomila, že tohle jsou moje Vánoce. Ten klid, uklizený byt, spící děti a hlavně můj úžasný manžel, který je mou obrovskou oporou. Vím, že si občas stěžuju, že není každý den posvícení, ale já vím, že jsem si vybrala opravdu skvělého chlapa, který se umí postavit k práci i k dětem. Jsem opravdu šťastná.

Hudry hudry

Tak dneska proběhla ta dlouho toužebně očekávaná besídka ve školce. Bohužel tomu předcházela návštěva doktorky, protože Ondrášek v noci dostal horečku a hnusně kašlal. No ale to jsme zvládli, Ondru zanechali doma s hlídací babičkou, která měla na starosti ještě sousedovic nemocného Kubíka a vyjeli jsme do víru Jívovského kulturního života. Ve školce už seděli natěšení rodiče a probíhaly poslední kontroly foťáků a kamer. Účinkující od nás byli odděleni velkou černou plentou, kterou vykukovali nedočkavci. Konečně se opona pootevřela a skupina čertíků se vydala vstříc svým rodičům. Bohužel to byl jenom planý poplach, neboť herci potřebovali před začátkem vystoupení na záchod. V řadě čůrajících byl i náš čertík, který vypadal .... no úchvatně.

Pak to vypuklo. Jedna báseň střídala druhou, píseň, tanec, dokonce i scénka z rodinného života, krásně to šlapalo. Ale zážitek by byl mnohem slabší, kdyby nebylo některých neočekávaných vstupů malých herců.
V jednu chvíli si jeden posmutnělý čertík stojící v koutku povzdechl: "Ach jo, to snad nikdy neskončí!"
Nebo po rušivém pláči přihlížejícího mimina se přihlásila jedna z holčiček a na celou místnost zakřičela: "To zlobí NAŠE Ája".

Kryštůfek snaživě zpíval i tančil a dokonce zpíval i s prstem v nose. Co to povídám? Dokonce se dvěma prsty. To už byl výkon!

Ale všechno jednou končí, takže děti dospívali, pojedli cukroví, dokonce jsme i našli za radiátorem zapadlé rukavičky a byl čas se odebrat domů. Ale bylo to opravdu krásný a myslím, že nikdo z nás na to hned tak nezapomene.

Kudy kouká Ježíšek

No vida. Po včerejším úspěchu se mi dneska nepodařilo vyrobit žádnou fotku. Ale zítra bude besídka e školce, tak to snad doženu.

Dnešek byl pracovně-uklízecí. Peťovi se podařil nádherně natřít náš starý jídelní stůl a já zatím zdebordelizovala pracovnu.

Vrcholem dne byla rozmluva s Kryštůfkem, kterému jsem vyhrožovala, že Ježíšek všechno vidí a ještě může přehodnotit dárečky zlobivým klukům. Na to se zadíval nahoru a dumal, kudyže ho ten Ježíšek asi vidí. Pochvíli uviděl vypadlý suk a bylo rozhodnuto: Ježíšek nás šmíruje dírou po suku. Musím se přiznat, že se tam sama občas zadívám a kontroluju, jestli Ježíšek vidí, jak pilně uklízím, peču a starám se o děti. Doufám, že vidí a ocení!

Konečně perníčky

Poté, co jsem před týdnem udělala těsto na perníčky a linecký, jsem se dnes konečně dostala k tomu, abychom to s Kraštůfkem upekli. Trochu jsem se bála, jestli si to nemaluju moc růžově, jestli vůbec bude chtít spolupracovat, ale skutečnost se ukázala být báječná.
Kryštůfek snaživě matlal a nosil mi na plech ježečky a sám udělal skoro celý plech lineckých kytiček.
Špatné bylo, že Ondra se začal v sedm hodin budit a hodinu v kuse prudil, což odnesly dva plechy lineckého, které jsem prostě včas z trouby nezachránila.
Fotku jsem pořídila ve chvíli sourozenecké lásky. Bohužel v příští minutě dělal Kryštůfek blbiny a dost výrazně se scukli hlavičkama. Jelikož jsem na ně byla sama, tak uklidňování bylo poněkud těžší (Kryštůfek se schoval v pracovně pod stolem a odmítal vylézt a Ondrášek ......prostě jenom řval)

Babičce

Milá babičko, vlastně prababičko,
protože vím, že je ti líto, že nebydlíme blíž a nemůžeš nás častěji vídat, napadlo mě, jak tu vzdálenost alespoň trošičku zmenšit. Každý den sem budu psát, co se u nás nového událo a k tomu bude i nějaká fotka.
Doufám, že se ti to bude líbit a že mně promineš i občasné chybičky.
Máme tě všichni moc rádi a moc si ceníme všeho, co jsi kdy pro nás udělala.
Radka, Peťa, Kryštůfek a Ondrášek