Velký děda a malý vnuk

Dneska přišel na návštěvu velký děda a ačkoliv původně přišel jenom na skok, tak jsme se trošku rozseděli a popíjeli vínko. Ondra se choval nedůvěřivě - přece jenom takový velký děda s hlubokým hlasem si respekt zaslouží.
Dokonce se ani zpočátku nedral do otevřených dveří, když děda něco domlouval s Jáňou. Ale zvědavos ho nakonec přemohla a vecpal se do dveří k dědovi, který ho potom při zavírání musel poodnést. Malej neřval a tak si s ním děda sednul a povídali jsme si. Najednou vidím, že Ondra pomalu zaklapává a usíná. Usnul tak natvrdo, že se nechal přenést do postele, zout boty a prostě chrněl.
Byl to moc milý okamžik.

Hřebíky

Vím, že spousta rodičů (téměř každý) o svých dětech tvrdí, že jsou neuvěřitelně šikovní. Já nebudu vyjímkou.

Kryštůfek je ale opravdu neuvěřitelně šikovný. Zatímco jsem natírala zahradní nábytek, tak si běhal kolem a otravoval. Po nějaké chvíli mi došla trpělivost a vybavila jsem ho hřebíčky, kladivem a kusem trámku.

A on prostě zatloukal. Anni jednou se neťuknul, ani jednou nebrečel a zohnul asi jenom dva hřebíky z celkového počtu třiceti.

Kdo z dospělých se může pochlubit takovým průměrem?

Samozřejmě, že jsem nezanedbala bezpečnost. Na hlavě měl rytířskou helmu s chocholem, kterou mu vyrobil tatínek.